Kdo jsi doopravdy? Ne ta/ten, koho vidí ostatní , ale především ta/ten koho znáš ty sama/sám.
Sebepoznání je jedna z nejcennějších cest, na kterou se v životě můžeme vydat. Není to jednorázová akce, ale každodenní dobrodružství. A přestože to zní velkolepě, začíná vždy u maličkostí , obvykle u jedné otázky, jednoho ticha, jednoho upřímného pohledu do zrcadla.
Pokud Tě láká zjistit více o sobě samé/samém , o svých hodnotách, touhách i stínech , zde je pět kroků, které Ti mohou otevřít dveře dovnitř.
1. Zpomal a vytvoř si prostor pro ticho
Žijeme ve světě, který nás neustále zásobuje podněty. Notifikace, zprávy, hluk, sociální sítě , aplikace . A přesně tento neustálý shon nám brání slyšet svůj vlastní hlas.
Zkus to: Vyhraď si každý den alespoň 10 minut bez telefonu, hudby nebo televize. Jen se posaď , dýchej a pozoruj, co se děje uvnitř. Zpočátku se může zdát toto ticho nepříjemné a zcela jistě nezvyklé, ale právě tam, kde je nepříjemně, začíná zajímavé sebepoznání.
Ticho není prázdnota. Je to prostor, ve kterém se konečně ozve to, co bylo po celou dobu přehlušováno.
2. Pište si deník a buďte k sobě brutálně upřímní
Psaní je zrcadlo mysli. Když myšlenku přeneseme na papír, vidíme ji jinak. Můžeme si tak uvědomit vzorce, kterých si jinak nevšímáme. Vnímáme více opakující se obavy, touhy, které stále odkládáme, nebo emoce, které jsme zašlapávali hluboko do našich niter.
Zkuste to tedy : Každý večer si zapište tři věci:
Co jsem dnes cítil/a?
Co mě rozradostnilo nebo naopak vyčerpalo?
Proč?
Nenuťte se psát „správně". Pište si pro sebe, ne pro čtenáře. Časem si v těch zápiscích začnete číst jako v knize, která vás tak moc fascinuje , protože jste to VY !
3. Sledujte, co vás dráždí – tam je zlato
Naše reakce na druhé lidi jsou neuvěřitelně výmluvné. Když nás někdo rozčílí, podvede nebo rozruší, velmi často se jedná o tzv. zrcadlový efekt , protože se ten druhý člověk dotýká něčeho, co sami v sobě nevidíme nebo nechceme vidět.
Zkuste to: Příště, když tě někdo naštve, nezůstávejte jen u "ten člověk je otravný." Zeptejte se sebe a nebojte se odpovědí , protože jsou vaším průvodcem .
Proč mě to tak zasáhlo?
Co to o mně říká?
Je tohle něco, co se bojím vidět u sebe?
Tyto otázky mohou být někdy nepříjemné. Zároveň ale mohou patřit k těm nejvíce osvobozujícím, které si kdy položíte.
4. Poznejte své hodnoty a žijte je
Mnoho lidí neví, co především pro sebe samé doopravdy považují za důležité. Žijí hodnoty svých rodičů, společnosti nebo dokonce sociálních sítí ,a to aniž by se kdy zastavili a zeptali: A co chci já?
Sebepoznání zahrnuje i jasné vědomí toho, co pro nás samé skutečně znamená dobrý život.
Zkusme to: Napište si seznam 5 věcí, na kterých vám v životě nejvíce záleží. Pak se upřímně zamyslete kolik času a energie jim skutečně věnujete? Protože pokud žijete v nesouladu se svými hodnotami, cítíte to jako tlak nebo nespokojenost, i když nedokážete jasně pojmenovat či říci proč.
Srovnání hodnot a reality každodenního života je jedním z nejsilnějších aktů sebepoznání.
5. Hledejte zpětnou vazbu od lidí, kterým důvěřujete
Sami sobě jsme někdy příliš blízko. Máme slepá místa, která prostě nevidíme, a to bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Právě proto je pohled zvenčí nenahraditelný.
Požádejte 2 - 3 vám blízké lidi, aby vám upřímně odpověděli na otázky jako:
V čem mě vidíš nejsilnějšího?
Co si myslíš, že mě brzdí?
Jak se cítíš v mé přítomnosti?
Naslouchejte bez obrany a také bez obav . Nepotřebujete souhlasit se vším , ale přijmout, že i pohled druhých , nám velmi blízkých lidí , může být pro naše sebepoznání velmi cenné.
Na závěr: Sebepoznání není cíl, je to praxe
Nejde o to, jednou „přijít na to, kdo jsem" a mít vyřešeno. Sebepoznání je jako fyzická kondice , je potřeba ho stále udržovat, rozvíjet, věnovat mu čas.
A naší odměnou rozhodně není dokonalost ! Odměnou je autenticita. Schopnost žít více v souladu s námi samými, méně se porovnávat a více rozumět svým vlastním reakcím. A nakonec a zejména, být k sobě laskavější .
Začněme dnes. Stačí jeden krok.